Pořád sama, pořád :-((

Právě sem doma, ležím na posteli, spíš sedím a na kolenou mám noťas a bloguji. Jsem pohlcená pochmurnými myšlenky. Protože řeším jeden rodinný problém, a takový docela nepěkný starosti - existenční problémy. Moc o tom nechci mluvit, snad to bude dobré. Musí. Jen jsem přišla na jednu věc. Vděk od lidí nečekej, a taky ještě jedna zásadní věc. Člověk by měl být víc sobec. Opravdu. Já se obětovala jak ve vztahu, tak pro rodinu vždy a nezbylo mi nikdy nic a ještě ve finále jsem nakonec špatná já a nejvíc to odseru. Nemyslím, tak nějak jako úplně v nejhorším, ale spíš, myslím tím, že nejsem vůbec spokojená s tím co třeba musím řešit. Takovou věc bych musela řešit po 40 ne ve 30. Ten kdo mně zná ví co řeším za problém, je to když děti odlétnout z hnízda, rodiče to bolí a někdy příjdou o to nejcennější. Já nejsem rodič, ale jsem pěstoun nevlastní sestry, kterou jsem vychovala. Teď je Majdě 22 a nějak nedokážeme spolu žít, možná ani bez sebe. Hodně těžké období. Moc o tom teď nechci mluvit. Neumím s tím bojovat. Protože jsem úplně sama. Bez partnera a bez opory. Proto nějak to víc bolí.

Cítím se hodně osamělá. Jsem introvert a vyhovuje mít svůj vlastní klid. Jenže mi chybí opora, a takový pocit být někým chvíli hýčkán, rozmazlován. Být pro někoho důležitá. To mi moc chybí. Moc. Jsem sama od těhotenství a teď je malému 5, 5 let. Není to nic pěkného být pořád sám. Ano, mám známé i pár kamarádů/ kamarádek, ale ty Vám partnerský vztah nenahradí a rodinu taky ne. Někdo mi řekne proč nezkusíš seznamku. No třeba jsem zkoušela né jednou, jenže za prvé nemám s tím úplně nejlepší zkušenosti a popravdě, když už někdo se zdá být jak si fajn, tak pak Vám ani neodepisuje je to mrtvé. Nebo někdo se Vám zdá být sympatický a je volný, ale psal to do kolonky svobodný asi tak pro prdel. Pak z něho vyleze jsem ženatý atd. Říkám seznamka není nic pro mně. Zkusila jsem sociální síť Badoo, no to je docela rychlá odezva, ale zase sledovat pořád v jednom kuse, kdo Vám píše a kde je? Já už nějak nevím jak dál no. Docela závidím ostatním mladým párům. Je mi pak fakt děsně.Říkám si tak kde je chyba? Jsem slušná, hodná, chytrá, nejsem ani nejošklivější. Tak kde ta chyba je?

Už se docela smiřuju, že asi umřu sama.  Jsem mladá a jsem sólo. Plno věcí je na tom bezva, nemusím se o nikoho navíc starat, nemusím řešit večeře, navíc špinavé prádlo, nemusím se s nikým jiným rozčilovat. Nemusím být nikomu za nic vděčná, nemusím na nikoho čekat, spoléhat se na nic, nemusím prostě nic. Jen se starat o sebe, syna a svou práci. Ségra mně už nepotřebuje.  Jenže já bych chtěla, aby se někdo aspoň málo staral taky o mně. Asi mi určitě rozumíte. Být sám má své výhody, ale i nevýhody. Neměla bych fňukat a něco dělat. Jenže u nás v práci, je čistě až na jednoho kluka, dívčí kolektiv, takže babinec, drbárna. Tam těžko někoho najít a pak pádim do školky, na nákup, doma peru, uvařim, uklidim, a jsem ráda, že jsem ráda. večer nikdy žádné hlídaní nemám, abych si mohla vyjít, takže to je taky pasé. Jedině čekat, až malej vyroste, ale to budu stará a hnusná a protivnější víc než jsem. Jestli Vás něco napadá, tak mi dejte vědět.