Samota

Samota

14. listopadu 2011 

Kde se bere samota? víte to? Příjde naráz? Nebo v nás je ukryta? Co se stane s lidskou duší, když se samota stane vaší nejlepší přítelkyní, den co den je s váma. Někdy jste k samotě donuceni, nějakým způsobem do ní zabřehnete, aniž by jste chtěli. Je to hodně těžké se s tím vyrovnat. Ten kdo je introvert, stejně jako já pochopí přesně co mám na mysly. Tech aspektů, proč je člověk sám, můžeme být mnoho, opravdu mnoho. Saota je spíš ze vnitř než kolem Vás. Vidíte své kolegy v práci, své známé a "přátelé" jsou tak blízko kolem Vás a přesto se Vám vzdaluj. Vlastně nesdílíte jejich životy a radosti, víte jak žijí, akou mají rodinu, ale to je asi tak všechno. Samota je komplikovaná, nen pěkná, ale dá se na ní navyknout. Někdy se vašim přítelem stane zvíře, někdy váš koníček - vaše záliba. Vždy se to dá nějak vykompenzovat, ale 100% radost to není a pocit samoty je někdy o to větší, když se nachytáte při činnosti, která Vás moc baví a máte jí rádi. Když jste úspěšný v tom co děláte, ale nikdo Váš úspěch nesdílí jak vy by jste si přáli.

Někdy může samota i pomáhat, a někdy je to,to první k čemu se uchýlíte. Samotu pozna určitě, každý s vás. Není asi člověka, co by samotu nepoznal. Každý jí zná. Záleží jak samota trvá dlouho. Pokavaď trvá příliš dlouho, člověk začíná se s tím smiřovat a to je asi ta horší strana věci. Taky jsem sama a už příliš dlouho.Mám kolem sebe rodinu, ten malinký zbytek rodiny o dvou členech. A to není málo, i přesto se sama cejtím, každý den. Ono na počtu lidí kolem Vás a rodinných příslušníků nesejde. Pokavaď jste osamoceni v srdci, počet je pak nepodstastný.

Jak jsem se do samoty dostala? To by bylo na dlouho, jen vím, že né úplně sama bych si tohle naplánovala a že bych to chtěla. Je to od ranného dětsví, ale to je na dlouho .....

Tento článeček bych ráda zakončila citátem, Kdo je obklopen ušlechtilými myšlenkami, není nikdy sám.

Autor: Fletscher John