Honím se s časem

Pořád něco nestíhám, sice mám dost volného času, tedy v uvozovkách volného, protože dělám třeba věci po práci, které prostě dělat musím a pak zase už nemám čas na to co bych dělat opravdu chtěla. Ah jo. Někdy bych brala, aby den byl prostě delší, aby místo 24 hod, měl 48 hodin. To by se stíhalo věcí. Jenže stejně by si člověk našel něco co by mu zase vadilo, člověk si nevybere. Chce to nějaký řád, chce to nějaký směr. Já žiju v totálním chaosu. Mám bordel ve všem, v počítači, v hlavě, i v citech k lidem co mám ráda. Občas to lehké prostě není, nikdy nebylo. Život je jeden velký kolotoč a honička. Někdo je takový, pošuk, co pořád jen něco nestíhá a lítá jak magor, to občas jsem já a přitom ráda bych dělala něco jiného. Mám rozečtené knihy, nejsem schopna je dočíst, mám rozepsanou povídku nejsem schopna dopsat. Mám miliony věcí k dodělání. Nechce se mi. Musím zase prát. Hromada špinavého prádla, na žehlení jsem rezignovala už dávno. Musím luxovat vytřít, otřít prach. Ještě že mám jen jedno dítě, jednoho psa. Mít ještě manžela, tak to by byl chudák chlap :D