Jsem ůplně mrtvá

Ah jo. Tak já nevím, jestli to máte taky? No, ale já jsem ůplně mrtvá. Je pátek teprve půl desáté večer a já jsem grogy. No mrtvá prostě. Teď jsem vypila Tesco energetický nápoj. A to jsem odpoledne měla Redbulla co Vám dá křída. No haha. Nic nic nedal. Jsem fakt unavená. Možná je to tím jarem po dlouhé zimě. Po takové době, konečně člověk vyrazil ven jen v mikině. Hurááá Huráááá .... No teplo mně nějak zmohlo. Děsně se ale těším na letní šatník. Protože v zimě si příjdu jak nějaký tučnák. Chodím stejně jak oni. Kymácím se ze strany na stranu :-o. A pořád mi nejde zhubnout, protože před mojí periodou jsem schopna sežrat snad i otep slámy. A to ej pak hodně velký problém. Dneska jsem si koupila pro radost druhy PSP starší verzy než mám doma, ono u nás je prodávají v HS opravdu levně a už přes patnáct stovek seženete uplně nový jen prostě starší kousky. v perfektním stavu a já s eo PSP pořád dělila s Vlastíčkem a taky Majdou, Takže teď mají oba smůlu. Tenhle bude jen můj. Hurááá na oddychovky hry. PSP je skvělá věcička. Na PSP můžete sledovat filmy a seriály v HDkvalitě ve formátu MP4, poslouchat MP3, Hrát fakt hodně dobré hry. Máte tam spoustu funkcí, můžete si dokoupit i videokameru na PSP tvořit fotky, hrát hry pomocí online kamery, připojit se k netu přes wifi. Mně to teda nejde ani na jednom PSP páč mám zaheslovanou sít a ta nepodporuje zrovna PSP SSId. Je toho fakt hodně. My jsme doma celkem ulítlí na tyhle vecičky, teda hlavně já a synek. Malej má ještě normál playstation 2 na Tv a paříme čas od času hry společně, je to dobrá věc na udržení rodiny. Jenže ve školce nám to pořád zakazují. No školka je vůbec problém ale o tom snad někdy jindy. Dneska malý byl v koutku a volali mi na tel, už ho tam nechtějí dostal amok vzteku a už tam nesmí. On trpí návalama vzteku a začne se prát s dětmi jak není po jeho. Řeknete si tak sešupat na prdel. Nj jenže v tomhle případě je to ještě horší. My se s tím potýkáme dlouho, ale až poslední čtvrt  rok ej to fakt síla, kdy je opravdu agresivní. A nepomáhá nic. Půjdem opět paní doktorce k dětské psychiatričce. Už jsme tam byli, Prý to na medikaci není. Jenže teď už i já vidím a i školka, že opravdu je.Vlastíček trpí opravdu obrovským problémem a všechno řeší agresí, kterou nedokáže ukočírovat. Hodně ě to jako mámu trápí. Musíme to řešit. Co by dělal za deset let. Svět není podlě něho. Máme tu jistá pravidla. On je však vidět nechce. On je introvert a těmhle afektum dochází vždy, když mu někdo řekne pojd pujčíš to jinému pjd budete si hrát společně, pojd budeš s detma. On začne vyšilovat v domečku v koutku en to ej jen muj domek a začne vřískat. A pak začne být zlý. Hrát si s dětma nechce a pak oni s ním taky ne. Pak mu je to líto. Jenže místo aby se omluvil, začne ty děti tahat. Ty se samozřejmě brání. Je to jedno s druhým. Ke všemu si myslím, že chyba je ve mně. Neumím ho vychovat. Pro měn je tohle těžké. Nemáme babičku, dědu, nic a nikoho. Jen já a Majda. Majdě je 22 mně 32, jedna je pořád v pubertě a já si příjdu jak když dospělá jsem snad jen na oko. Ah jo ah jo. Je mi tohle hodně líto. Moc ráda bych byla super máma jako ostatní. Místo toho jsem jen člověk co domů nosí peníze a tak nějak funguje a dělá věci, že musí. I když syna miluju, vím že jsem spíš typ maminky, co je kamarádka, než silná autorita. A to chce změnit.